Vyjádření úcty svému Rodu
„Pro tvůj současný život je nesmírně důležité vyjádřit úctu svým předkům. Úcta je o tom, že respektuješ, že to, co ve svém životě dělali, dělali tak, jak nejlépe uměli. Každý krok na jejich životní cestě vedl k tomu, že ses narodila a jsi tu právě teď a tady. Buď jim vděčná za život.
Mohli v tvých očích posrat, co mohli, ale ve skutečnosti, jsi díky tomu přesně taková, jaká jsi. A to je od tvých předků obrovský dar. Poděkuj za ten dar, za dar života, a zároveň věz, že máš svobodnou vůli a můžeš jít úplně jinou cestou, než šli oni.
Můžeš žít život, jaký chceš, a přesto být svým předkům vděčná, cítit k nim úctu a nechtít pokračovat v jejich šlépějích. Můžeš být na ně rozzlobená, můžeš je nenávidět, můžeš cítit všechny barvy emocí, a přesto mít k nim úctu.
Zapal svíčku. Poděkuj jim. Pokloň se jim. A žij svůj život, jaký chceš Ty!“
I takové téma, jako vyjádření úcty ke svým předkům a zároveň hluboké zvědomění si vlastní životní cesty, se může objevit v rámci Rebozo uzavíracího rituálu.
Jsem (ne)nahraditelná?
Nechat se zaplavit pocitem, že jsem nahraditelná, mi dal paradoxně největší pocit úlevy, jaký jsem kdy zažila. Zmizel tlak okolí. Zmizel tlak, že musím být taková, jakou si mě okolí přeje. Zmizel pocit, že když nebudu taková, jakou si mě okolí přeje, tak mě nahradí. Ve chvíli, kdy jsem si přiznala vlastní strach z nahraditelnosti, jsem se STALA nahraditelnou, a to mě osvobodilo…
Proč osvobodilo?
Když máš strach, že tě třeba partner nahradí za jinou, budeš neustále nasazovat masky a snažit se přizpůsobit. Být taková, jakou chce on. Budeš se topit v tom, že ať děláš, co děláš, stejně taková nebudeš. A utvrzuješ se v tom, tím, že se tvůj partner třeba usměje na nějakou jinou ženu, a ty hned začneš hledat, co má ona a ty ne. Budeš se chtít přizpůsobit tomu, co začneš předpokládat, že jemu se líbí. Tak postupně začneš ztrácet samu sebe. A teď si jen spočítej, u kolika lidí si to ve svém životě už udělala. Snažila si se přizpůsobit. Být taková jakou chtěli. Kolik masek už na sobě máš? Kdo jsi?
Když jsem prožila pocit JSEM NAHRADITELNÁ, tak jsem vlastně došla k tomu, že se můžu snažit, jak chci, abych vyhověla okolí, ale okolí mě stejně může kdykoliv nahradit. Tak proč se snažit? Proč na sebe tlačit, abych byla taková, jaká ve skutečnosti nejsem? Proč vynakládat tuto energii? Proč se přetvařovat, když mě stejně můžou nahradit?
Aaaach, ta úleva! Můžu být sama sebou, protože mě můžou tak jako tak nahradit 😀 .
A za tímto prozřením, sundáním si masek, jsem objevila poprvé niterně ve svém životě pocit JSEM JEDINEČNÁ…
Je to až úsměvné…Když se ponořím do strachu z nahraditelnosti, objevím svou vlastní jedinečnost...
Těžko se ten pocit jedinečnosti dává do slov. Je hodně vnitřní, stabilní. Je to něco, co dává pevnou půdu pod nohama, a určitou noblesu, ale bez egocentrického pocitu, že to musím dávat ven najevo. Je to gravitace. Je to jako magnet, ke kterému směřuje vnitřní kompas a který mi pomáhá přestat se přizpůsobovat ostatním ze strachu, že je ztratím, že nedostanu lásku, že mě odmítnou, že mě nahradí… Je v tom svoboda.
Jsem nahraditelná! Tak vo co go ?! 😀
S láskou, Tereza
Co to je rebozo a jak jsem se k němu dostala…
Původ a použití reboza
V Mexiku, odkud rebozo pochází, dostává svůj první ručně tkaný šátek mladá dívka při oslavě menarché (oslava první menstruace). Dostává ho od své maminky a babičky a spolu s ním je jí předávána i hluboká ženská moudrost generací před ní. Šátek ženu doprovází celý její život. I ve staro-slovanské kultuře má dlouhý šátek svou tradici. V ní se šátku říká pinta a používá se obdobně jako rebozo.
Tradiční délka šátku je 3 – 3,5 metru a šířka od 50-75 cm. Tká se z bavlny, lnu nebo vlny. Velmi záleží na klimatickém podnebí dané oblasti. V horách se používá více vlny.
Rebozo má mnoho využití od každodenních až po slavnostní příležitosti a přechodové rituály. Nosí se jako součást oděvu, jako pokrývka hlavy nebo si ho ženy přehazují jen tak přes ramena. Slouží také jako nosítko pro děti. Ovázání šátku přes boky, bedra a podbřišek pomáhá zpevnit tělo, což je důležité hlavně u žen těžce fyzicky pracujících. Navíc zavinutí šátkem také soustřeďuje pozornost do zavinuté oblasti a díky tomu žena nevydává nadbytečné množství energie z pánve směrem ven.
Během chladnějších dnů nebo večer, kdy už je tělo unavené, rebozo udržuje v teple ledviny, močový měchýř, dělohu a vaječníky. Z hlediska čínské medicíny jsou ledviny zdrojem životní energie. Udržováním tepla v ledvinách pečujeme o svou živost, o svůj elán a zápal do života. Skutečně jsem zjistila, že když si večer zabalím pánev do šátku, najednou jsem více v klidu, zvnitřněná, cítím se opečovaně a v bezpečí. Ráno jsem pak nabitá energií. Ještě zmíním, že zavinutí je skvělé po dobu menstruace. Doporučuji k vyzkoušení obě varianty zavinování. Stačí jakýkoliv delší pruh látky.
Rebozo funguje také jako pomocník v důležitých slavnostních a přechodových obdobích ženy – těhotenství, porod, menopauza.
Během těhotenství si ženy zavinují rostoucí bříško, tím se uleví pánevnímu dnu a břišním svalům a sníží se riziko vzniku diastáze. Také se mohou nechat opečovat rebozo masáží (tzv. manteadas), která na fyzické, psychické a energetické úrovni připravuje tělo na otevření se při porodu. Tato masáž překrásně uvolňuje pánev, žebra, bránici, hluboké břišní a pánevní svaly, podporuje a rozvíjí v ženě pocit bezpečí, důvěry a odevzdání. Houpavé pohyby jsou navíc pro miminko velmi příjemné.
Mexické porodní báby jsou mistryněmi v práci s rebozem, v jejich rukách je rebozo skutečně umění, které se ústně a praxí předává z generace na generaci spolu s hlubokou moudrostí. Rebozem se dá například pomoci napolohovat miminko do výhodnější pozice, povzbudit plodnost nebo stimulovat začátek porodu. Rebozo je vynikající prostředník ke komunikaci mezi ženou, dítětem a porodní bábou, který během porodu ženě ulevuje od bolesti a pomáhá jí v důvěře a bezpečí se ještě více otevřít – fyzicky, psychicky, energeticky…
Další významnou událostí, kde je rebozo opět velmi důležité, je cerrada, přechodový rituál „uzavírání kostí“. Jedná se o ceremonii na konci šestinedělí. Fyzicky, psychicky, energeticky a spirituálně se při něm uzavírá porod (umožňuje se doprožít, vyléčit a propustit vše, co si žena z porodu nese) a zároveň je to hluboký obřad, při kterém se vzdá úcta ženě, která se stala matkou a přivedla na svět novou bytost. Žena přechází do nové role ve svém životě, do role matky.
Menopauza je dalším přechodovým obdobím ženy. Žena přechází do role moudré ženy, ženy-stařeny, ženy, která předává vědění ženství dalším generacím. V Mexiku je babička často při porodu své dcery a je to ona (nebo porodní bába), která chytá dítě. Ona dává své dceři na počátku prvního těhotenství darem červené rebozo, aby jí ochraňovalo po celou dobu těhotenství. Tento přechod je krásné oslavit, například rituálem s rebozo masáží, kdy se uzavírá jedna role (role matky) a otevírá se nová role (role moudré ženy).
Jak jistě z krátkého výčtu tušíte, rebozo má mnoho a mnoho využití. V Mexiku se rebozo používá v každé rodině, každý den. Pomáhá nejen ženám, ale i mužům. Jeho moudrost má pomáhat všem lidem.
Jak jsem se k rebozu dostala…
O rebozu (dlouhém šátku) jsem se poprvé dozvěděla ve video-povídání s porodní bábou Aničkou Kohutovou. Hned jsem o rebozu a tradici šátkování začala hledat více informací, ale hlavně jsem věděla, že se s Aničkou jednou musím setkat osobně na některém z jejich kurzů. Zároveň čím více, jsem o rebozu četla, tím víc jsem věděla, že to je něco, co se chci naučit. Bylo to volání zevnitř. Ještě teď, když mluvím o rebozu, mi naskakuje husí kůže a celá vnitřně vibruji. Do mé krve se vlévá vášeň a touha dozvědět se víc.
Aničku jsem kontaktovala a nechala se zapsat jako náhradnice na její kurz Rebozo těhotenské masáže v Brně. Její semináře bývají hned plné, a to dlouho dopředu. Nechala jsem to Vesmíru, pokud tam mám být a mám se naučit rebozo masáž, tak tam budu. A jak tušíte správně, dopadlo to na výbornou…na kurzu se uvolnilo pro mě místo.
Anička je nádherná žena, s velmi mladou energií, klidem, moudrostí a pro mě neobyčejnou kombinací uzemněnosti, síly, lehkosti a radosti. Kurz jsem si moc užila a tím, že jsme to zkoušeli sami na sobě, jsem ještě další tři dny usínala s pocitem kolébání.
Na své vlastní šátky jsem si musela chvíli počkat, ale stálo za to! Po doručení, jsem šátky ručně vyprala a již si k nim začala budovat vztah. Možná vám to bude znít divně, ale je to, jako byste najednou měli další členy rodiny (podobná věc se mi stala akorát s yoni vajíčky 😊).
V rámci mé praxe s rebozem jsem se naučila, že rebozo masáž (těhotenská, otevírací, poporodní, uzavírací či jen relaxační) je vždy nevšedním, hlubokým a zvnitřňujícím prožitkem. Během masáže se napojuji a pomocí houpání vás podporuji, abyste zaslechli váš vnitřní tlukot, vaši vnitřní pulsaci života. Je to pro mě místy až dojemné, jak se pulsace v těle šíří, jako jemné vlnky, jedna za druhou, hezky ve spirále.
Každá masáž je jiná. Vždy záleží na tom, s čím přicházíte. Když chcete relaxovat, atmosféra je opravdu uvolňující a spadne z vás mnoho. Když vás provázím uzavírací masáží, místnost je naplněna respektem, úctou, láskou, klidem a mírem. Když vás provázím otevírací těhotenskou masáží, je to vždy s vaší spoluprací, s naladěním, co zrovna vy a vaše miminko potřebujete.
Osobně cítím z reboza posvátnost, tradici, hlubokou moudrost a navázání na naše kořeny. To nám v současném světě hodně chybí. Rebozo je pro mě krásně hmatatelné, jen si představte, kolika ženám, dětem a mužům již pomohlo, jakých příběhů se dotklo, kolik energie, již skrz něj prošlo a kolik toho má ještě před sebou. Těším se na společné objevování a jsem připravena naslouchat jeho moudrosti…
S láskou, Tereza
Napětí
Napětí v těle, zvláště to chronické, neustálé, nám zabraňuje v prožitku, zabraňuje nám dostat se do těla, vnímat ho a cítit, co potřebuje. Žijeme a vlastně nežijeme…přežíváme. Z mé vlastní zkušenosti vím, že chronické napětí ani nemusíme vnímat, ale až například v tanci, meditaci nebo v podobě ozývající se bolesti zjistíme, že jsme někde zatuhlí, kde nám neproudí energie, kde zbytečně „něco“ držíme. Dost často se to projevuje i neuvolněnou spodní čelistí. Máme zatnuté zuby a držíme a držíme a držíme.
Napětí v těle také způsobuje nepružnost a snížený rozsah pohybu. Proto je tělo i více náchylné k úrazům, protože zatuhnutí nám neumožňuje udělat takový pohyb, který by úrazu zabránil.
Proto je potřeba pravidelně pouštět napětí z těla ven. V dnešní době bych řekla skoro neprodleně…už není čas to odkládat. Kolik si toho ještě chceme naložit na svá ramena, na svá bedra, na svá kolena? Pouštět napětí z těla je opravdu nutnost a je to součást pravidelné láskyplné péče o své tělo a psychický stav.
Někdy když začnete pouštět napětí z těla ven, většinou spolu s ním se vynoří emoce. Záleží na mnoha faktorech – jak moc si dovolíte se uvolnit, jak dlouho emoce potlačujete, zda chcete jen zklidnit mysl po celém dni a naladit se na sebe, nebo chcete jít hlouběji. Vše je v pořádku. Důležité je to, že si uvědomíte své napětí a uděláte rozhodnutí, že ho nepotřebujete, že vám neslouží a že už ho nechce tahat s sebou.
Chtěla bych vás povzbudit tímto článkem, že pouštění napětí z těla, má smysl, podporujete tím své zdraví. A tak dělejte cokoliv, co vám pomůže. Pro začátek to může být úplně jemné – sednout si, uvolnit čelisti, pootevřít si ústa a jen zhluboka a pomalu dýchat 5 minut a soustředit se jen na ten dech (můžete se soustředit na zvedání bříška při nádechu, na okraje nosních dírek, atp.). Nebo tančete – ale ne předpisově, uvolněně! Pokud vás to táhne k tanci válením se na zemi, ke kopání, k tanci jako byste byli šílení – DOVOLTE SI TO! Můžete mlátit do polštáře nebo trhat noviny. Meditovat. Můj oblíbený způsob je vytřásat celé tělo. Třesení je samovolná a přirozená reakce organismu například při šoku, celé tělo se tím zklidňuje a zároveň uvolňuje. Je to úžasná oživující technika.
Ještě v krátkosti zmíním důležitost masáží jako prostředku, který uvolňuje napětí z těla. Masáž vás dostane z hlavy (myšlenek) do těla. Masáž si poradí s již fyzicky uloženým napětím – napětím, které jste roky neuvolnili a teď se ozývá v podobě bolestí. Slyšela jsem od jedné šamanky výstižné popsání: „Tělo nebolí, bolí to, co je v něm uloženo.“ V mé praxi, vždy záleží na daném člověku, jak moc je ochoten sám pustit kontrolu a uvolnit se. Když spolupracuje a je otevřený tomu, kam ho masáž vede, uvolní se velmi rychle. Napětí odplouvá, svaly se uvolňují, klouby mají po masáži větší rozsah pohybu, psychický stav se osvěží.
V dnešní době je skutečně zapotřebí napětí uvolňovat pravidelně a cíleně. Více uvolnění znamená více radosti, více prožívání, větší vnímání svého těla. Přeneseně si pak dokážete i více užít a prožít život…ne ho jen přežít. A to už za to stojí, ne?
Přeji nám všem více uvolnění, radosti a plynutí.
S láskou,
Tereza
Změna
„Ty ses změnila!“ Dřív tato věta pro mě znamenala výčitku, něco negativního. Bylo to pro mě odsouzení. Cítila jsem se bezradně a zoufale a rychle odpovídala: „Ne, ne, nezměnila.“ s panikou v očích, že najednou to znamená, že je se mnou něco špatně a že už si nebudeme s tou osobou rozumět.
Dnes když mi někdo řekne, ty ses změnila, cítím hrdost. Nejen v sobě na sebe, ale i z osoby, která mi to říká. Princip zrcadlení působí i zde.
Co se změnilo? Změnil se můj samotný pohled na změnu jako takovou. Pochopila jsem, že kdybych se neměnila, stagnuji. Kdybych se neměnila, tak jsem třeba stále ještě mimino nebo ani to ne. Změna je život a je to přirozený vývoj. Beze změny by život ani nebyl. Je to krásná proudící živá energie. Díky změně rosteme a vyvíjíme se.
A proto, když mi dnes někdo řekne, ty ses změnila, znamená to pro mě, že jsem vyrostla, že jsem se posunula, že jsem vyvinula, že jsem víc živá ve svém vlastním autentickém božském já.
Jsem vděčná všem svým závojům a maskám svých neprojevených emocí, křivd, ublížení, starých programů, vět a přesvědčení, všem svým strachům ukázat se taková jaká jsem, vlastně veškerému tomu marastu, které jsem musela na své cestě poznat a odložit, protože díky nim, jsem vyrostla do ženy, kterou jsem dnes. Opravdu se cítím jako lotos – klíčím v zemi, skrz bahno se prodírám, nechávám opláchnout vodou svůj stonek, roztáhnu na světle své listy, zesílím na tolik až se objeví poupě, které časem rozkvete a zaplaví svou krásou a vůní celý svět a až přijde jeho čas, odkvete a zatáhne se zpět do země.
Nevím, v které fázi jsem, a je mi to jedno. Důležitá je pro mě cesta…
Kreativita aneb proč maluji…
Na konci minulého roku, když jsem měla jeden ze svých lítostivých dnů, jsem si se slzami v očích postěžovala svému muži, že jsem vždy celý život chtěla zkusit malovat olejovými barvami a nikdy si to nedovolila. Můj muž se mě zeptal: „Proč? Co ti brání?“
Odvětila jsem, že mám pocit, že olejové barvy jsou příliš drahé a když mi to nepůjde, tak přece nemá smysl si je za tak drahé peníze kupovat. A není to jen o barvách, ale i plátna, štětce, prostě kompletní vybavení. Muž mi na to řekl: „Aha, takže máš pocit, že žiješ v nedostatku.“
Do té doby jsem si ani neuvědomila, že takový pocit mám, ale měl pravdu. Proč bych měla žít v nedostatku? Vždyť přirozené je, chtít pro sebe dostatek, chtít pro sebe hojnost…A co se nestalo? Dostala jsem od něj k Vánocům celý set – štětce, plátna, soubor 16 malých olejových barev. Vyrazil mi dech 🙂
Teď už nešlo couvnout a dárek hodit do kouta. Musela jsem to zkusit! Jenže, co když se mi to nepovede? Co když to bude hrozné? Vzpomněla jsem si na svou návštěvu v Indii. Místní ženy tam každé ráno na zem před vstupní dveře malovaly respektive vysypávaly různobarevnými písky mandaly. Bylo jim jedno, jestli vydrží 5 minut nebo hodinu. Dělaly to jen pro vyjádření sebe a svého tvoření. A my ženy máme ke kreativitě velmi blízko i díky svému menstruačnímu cyklu.
Uvědomila jsem si, že jako žena vždy každý měsíc vytvářím krásný útulný prostor ve svém lůně pro budoucí život. A to bez ohledu na to, jestli výsledkem bude uhnízdění vajíčka a stvoření dítěte, nebo zánik a očištění dělohy menstruací…Jde o samotný proces tvoření a je jedno, jaký bude výsledek.
A tak jsem si to dovolila! V lednu jsem zkusila podle videa namalovat svůj první obraz…A víte co? Povedl se! 😀 Vždy mě fascinuje ten pocit, který mám druhý den po dokončení obrazu, kdy se na obraz dívám a nevěřím, že jsem to byla já, kdo ho namaloval.
Teď se snažím malovat vždy, když cítím, že mám potřebu tvořit. Někdy to jde, jindy ne. Někdy dodržuju nějakou formu, jindy to nechám proudit volně.
„Vy si jen užívejte a bavte se, nechte pracovat štětec.“ Bob Ross
Je fascinující kolik věcí, které bychom rádi zkusili, si zakazujeme kvůli strachu – že uděláme chybu, že jsme na to už moc staří, že je to drahé, že se nám to vlastně ani líbit nebude, že na to prostě nejsme dost dobří.
A kolik času promrháme tímto strachem? Místo toho, abychom se zvedli a prostě to zkusili. Tak se to nepovede, no a co!? Tak se mi nebude líbit, ale už vím, že se mi to nebude líbit. A nebo se mi to povede! Co když zjistíte, že je to něco, co vás skutečně naplňuje, co vás oblažuje, co děláte jen tak a je vám vlastně úplně jedno, jak to dopadne. A jak říkají mé milované Osho Zen karty: „Nezáleží na tom, jakou podobu na sebe tvá tvořivost vezme – ať je to malování, zpívání, práce na zahradě nebo vaření. Důležité je být otevřený tomu, co se chce tvým prostřednictvím projevit…Cokoliv, co děláš s radostí a s láskou, je tvořivé.„
Děkuji svému muži, že mi dal impuls k tomu, dovolit si být tvořivá. ❤️ Cítím se o mnoho bohatší, uvolněnější a vnitřně roztančená.
Obrázek první je moje první malba olejem. Obrázek druhý je moje čtvrtá. Je to zvláštní je dávat to takto do éteru 😀
Masáže Mohendžodáro a vliv na psychiku
Dnes Vás chci seznámit, jakým způsobem nám mohou pomoci Ženské masáže Mohendžodáro z hlediska psychiky.
Tím, že jsou masáže Mohendžodáro určené a zaměřené na ženy a na to, co potřebují, pomáhají nám v mnoha fyzických a psychických rovinách, které většina z nás řeší aktuálně nebo i celý dosavadní život. V tomto článku se podíváme na vliv masáží Mohendžodáro na psychiku ženy.
Především chci vyzdvihnout v čem spočívá jejich kvalita a od toho se odvíjející krátkodobé i dlouhodobé účinky. Tyto masáže jsou hluboké svým meditativním účinkem, tzn. že se během nich masírovaná dostává do rovin změněného stavu vědomí, kdy mozek vysílá elektrické signály na úrovni théta vln.
„Théta vlny nastávají při hluboké relaxaci, meditaci a v některých fázích spánku. Během těchto frekvencí dochází ke zkvalitňování dlouhodobé paměti a schopnosti nacházet neobvyklá řešení…a k prohloubení intuice.“ (Jan Vojáček: Umění být zdráv)
Díky svému meditačnímu přesahu mají tyto masáže schopnost i srovnávat a upravovat přesvědčení a programy, které jsme přijaly za své, ale brzdí nás v našem vývoji, jsou zastaralé a/nebo pro nás naprosto nevyhovující a nefunkční.
Například, všichni beze zbytku známe, jaké to je, když nám neustále běhá tisíc myšlenek hlavou jako splašené koně. Masáž Radharání účinně vypíná právě mysl a vrací nás zpět do prožívání těla. Dovoluje nám si v sobě přenastavit, že když nebude mysl nic dělat a my povolíme svoji kontrolu a bdělost, nic hrozného se nestane, nic nám neuteče, naopak začneme vnímat, jak se naše tělo cítí.
Už tolikrát jsem od žen na konci masáže Radharání slyšela, že by chtěly, aby ta masáž nikdy neskončila. Proč? Protože ve stavu vypnuté mysli, kdy nelouskáme 1000 informací za vteřinu, ve stavu, kdy neběží čas, se hluboce léčíme, odpočíváme a zažíváme sladký čas blaženosti. A pak s odpočinutou psychikou se dokážeme snadněji rozhodnout, protože jsme naladěni na to, co vnitřně skutečně chceme. Víme, co je pro nás prioritní.
Uvádí se, že za týden dnes zpracujeme tolik informací, co lidé před sto lety za celý život. … Náš nervový systém je přetěžován. … Stresorem se tedy stalo samotné myšlení. (Jan Vojáček: Umění být zdráv; 2020)
My se celkově potřebujeme vrátit více z hlavy do těla. Potřebujeme prožívat. Ve chvíli, kdy něco prožijeme, procítíme v těle, tak si to pamatujeme. Je to jako když poprvé jedeme na kole. Když nám to někdo vysvětluje, teoreticky to chápeme, ale stále je to takové nijaké. Když pak na kolo sedneme a rozjedeme se, najednou celé tělo procítí, co má dělat a už ví. Ví, jak na něj. A stejné je to s masáží. Pokud si dovolíte v masáži prožít nějaké téma, jakkoukoliv emoci, dovolíte si pustit kontrolu mysli, pozorujete a prožíváte bez soudů a hodnocení, pak masáž skutečně prožijete a tento prožitek vám může změnit život nebo pohled na něj.
A jaká jsou témata, přesvědčení a programy, které můžete objevovat?
masáž Radharání – když se nemůžu rozhodnout; když nevím, kam dřív skočit; když na nic nemám čas; když necítím své tělo a/nebo nedokážu s ním komunikovat; když se mi hlavou honí tisíce myšlenek a nedokážu se soustředit; když neumím odpočívat;…
masáž Parvátí – když se cítím nemilovaná; když cítím stud; když mám pocit, že je se mnou „něco“ špatně; když přebírám zodpovědnost za druhé, která mi nepatří; když se cítím provinile (za cokoliv, za dopřání si radosti, za neposkytnutí pomoci druhému, za to, že chci čas pro sebe,…); když příliš dávám a neumím přijímat;…
masáž Lakšmí – když potřebuji otevřít své srdce; když mu chci naslouchat; když chci zjistit, co vlastně chci; když chci zjistit, jaký vztah mám k sobě a k druhým; když chci zjistit, co mě vyživuje a přináší mi radost; když chci objevit, kdo jsem; když chci, aby mne přestaly ovlivňovat názory druhých; když se cítím nesvá ve své zranitelnosti; když cítím strach důvěřovat druhému člověku; když se bojím ukázat taková, jaká jsem;…
Každá jsme jedinečná.
Každá máme svou individuální cestu.
A proto, to co potřebujete objevit, nemusíte nalézt v dané výpisu. Tento seznam je inspirací pro vás. Také vás to třeba táhne k jiné masáži než je dané téma, které řešíte. Důvěřujte sobě a své intuici a jděte do masáže, která vás láká.
Pokud vůbec nevíte, ráda vám s výběrem pomohu. Většinou na první setkání masáž doporučuji, ale není to pravidlem…je to o komunikaci…s citem, s naladěním, s nasloucháním…
Pokud nechcete nic řešit a chcete se prostě jen nechat hýčkat, i pro vás je masáž Mohendžodáro! 🙂 Vždy je důležitý záměr, proč přicházíte, a to může být i to, že si chcete dopřát královskou péči.
S láskou, Tereza
- Obr. 1 – autor Rassouli
- Obr. 2 – fotografie by Aannicka Photography
Dech
Dech….je prvním darem, který nám byl dán.
Dech…je ohraničení celého našeho života – první nádech při narození a poslední výdech při úmrtí
Dech…je první, nejpřirozenější a nejúčinnější možností, jak sám sobě pomoci…ať už při potřebě uvolnění stresu nebo při prožívání bolesti
Stres, strach, fyzická bolest, psychická bolest – to vše je jen nedostatek dechu. Tělo je sevřené a nedýchá, nebo dýchá jen povrchně..
Když si dovolíme pustit vzduch plně do plic a vychutnáme si i pomalý, dlouhý výdech, nejlépe s otevřenými ústy a zvukem áááá, pocítíte, jak se tělo uvolňuje a vše náročné, stresující z něho jde pryč. Je to jako byste přišli domů po dlouhém a náročném dni a dosedli na gauč s úlevným povzdechem – akorát se to děje vevnitř ve vašem těle. Proto doporučuji, když cítíte bolavé místo na svém těle, nezadržujte dech, naopak pořádně se do něj nadechněte a vše co tam vzduch nabere, vydechněte ven.
I při masáži je to cítit…ta chvíle, kdy do daného místa člověk pošle dech, a jeho uvolňující výdech, kdy mé ruce se sami od sebe ponoří hlouběji do svalu.. nádherná spolupráce!
Zkuste to právě teď, když čtete tento příspěvek. Zavřete oči, zhluboka se nadechněte a dlouhým zvukem ááááách vydechněte. Zopakujte 3x. Jak se cítíte?
S láskou, Tereza
VÍC NEŽ POUHÝ DOTEK