PORODNÍ OTISKY
V životě každý z nás prošel naprosto přelomovou život-určující zkušeností, a tou je Porod. Porod si naše tělo pamatuje díky buněčné paměti.
Do období porodu zahrnujeme početí, prenatál, porod a první rok po porodu. Během tohoto úseku počátku našeho života jsme prošli mnoha výzvami, mnoha situacemi, které ovlivnili to, jak se k životu vztahujeme. Je až neuvěřitelné, jak moc tyto nevědomé vzpomínky mohou ovlivňovat náš každodenní život, utvářet náš charakter, naše dary i naše stíny, určovat naše vztahy a systémy přesvědčení.
Doprožitím a integrací porodních otisků nás otevírá hlubšímu pochopení sebe sama a otevírá dveře k soucitu sama se sebou. Díky této laskavosti se nám nevyhovující vzorce chování postupně rozplývají.
Kdybych měla popsat, jak celý proces probíhá, není to složité. Jednoduše dáme tělu prostor, aby mohlo „promluvit“ a vyprávět svůj porodní příběh. Člověk může například pochopit, proč se mu v životě opakují určité situace, jaký má přístup k životu, zda se cítí vítán nebo ne, proč mu ne/dělá dobře pozornost a mnoho dalšího. I naše gesta, oblíbená poloha při usínání nebo slova, která používáme, v sobě nesou stopy našeho porodu. Je to tajuplné a přitom tak blízké a známé.
Tato metoda mě hluboce oslovila, protože nás učí soucitu a lásce k sobě samým. Pomáhá si uvědomit, že bez toho, co jsme prožili, bychom nebyli těmi, kým jsme dnes. Vede nás k tomu, abychom přestali sami sebe soudit a kritizovat za to, jací jsme a jak věci máme. Místo toho nám ukazuje cestu k pochopení, proč se chováme určitým způsobem a proč do svého života přitahujeme právě to, co se v něm objevuje. Láskou a přijetím pak postupně můžeme rozpustit to, co nám život komplikuje.
„Všechno, co se stane během porodu, ovlivňuje celý náš život, náš vývoj a také to, jak se později v životě chováme.“ Jullian Gustavson
Integraci porodních otisků jsem se učila u jejího zakladatele Julliana Gustavsona, který studoval prenatální a porodní traumata u průkopníků moderního prenatálního vzdělávání. Jullian Gustavson založil metodu Transitions (Přechody) a IBDP (Praxe integrace porodní dynamiky). Je to fascinující práce.
Z osobní zkušenosti
Pro lepší představu vám dám příklad… Vždy, když jsem odjela na nějaký vícedenní seminář, jsem první dva dny měla silné bolesti hlavy ze ztuhlé šíje a ramen. Bolest přerůstala v migrénu, kdy se mi dělalo špatně od žaludku a byla jsem citlivá na výrazné zvuky a světlo. Při příjezdech jsem totiž vždy byla totálně zahlcená stresem – abych přijela včas, měla s sebou vše, starosti, co tam bude za lidi a jak mě přijmou, jaký bude program, bude se mi tam líbit, co když se mi něco z programu nebude líbit atd.
Při práci s porodním otiskem a svou buněčnou pamětí jsem si zvědomila, že příjezd do nového prostředí odráží můj příchod na svět. V tento aha-moment, jsem procítila samu sebe jako malé miminko, pro které bylo první seznámení se světem v pocitu bolesti, tlaku a vyčerpání. Otevřel se ve mně soucit k tomuto malinkému miminku. Pomyslně jsem ho objala a pošeptala mu s velkou láskou a přijetím „Já vím, tvůj příchod na svět tě bolel a byl pro tebe nesmírně náročný.“ Obrovský balvan mi spadl z ramen. Hluboce jsem vydechla a mé tělo změklo. Konečně jsem uviděla bolavou část sebe samé. Ramena, šíje a hlava povolily.
Od té doby se ztuhnutí šíje redukovalo na minimum, a když nastane, pak mi připomíná, že se znovu nechávám zahltit stresem. Je to veliká pozvánka k tomu, být k sobě laskavá. Naučila jsem se, že při příjezdu do nového prostředí mám o sebe pečovat a zdrojovat se např. dát si teplý čaj, na chvíli si sednout do přírody, dát si krátké dechové cvičení pro uvolnění, protáhnout se, vzít si na sebe něco pohodlného a hlavně přestat na sebe tlačit.
Toto je jeden příklad, který se mi při integraci porodních otisků zvědomil, a já se díky tomu naučila hlouběji naslouchat tělu.