Bohyně, esoteričtější název snad neexistuje. Jenže, co je Bohyně?

Bohyně je pro mě žena, která umí harmonicky vyvažovat svou ženskou a mužskou část.

Je to žena stojící pevně nohama na zemi, a přesto propojená na něco, co jí přesahuje.

Je otevřená a láskyplná. Umí pravdivě a upřímně komunikovat.

Má vřelý vztah ke svým emocím. Nepotlačuje je, ale ví, že má za ně odpovědnost.

Umí hluboce odpouštět, sobě i druhým.

Je nespoutaná a divoká, a přesto má své etické zásady.

Vytváří pocit bezpečí, neboť zná své hranice a umí se o sebe postarat.

Vítá pomoc. Nebrání se jí, neboť ví o své síle.

Vyzařuje krásu a vidí ji kolem sebe.

Přijímá život, tak jak přichází s důvěrou, ale ne důvěřivostí.

Nechává se vést intuicí, ale není neomylná.

Je moudrá, ví, kdy je potřeba mluvit a kdy je třeba mlčet.

Toto jsou kvality zralého, dospělého ženství a mužství, které sdílí a generují lásku.

Možná ti přijde zvláštní, že připojuji k ženství, také mužskou část. Bez mužské části by nebyla Bohyně kompletní. Stejně jako Jin má v sobě kousek Jangu. Bohyně do hloubky cítí úsloví: „Jak nahoře, tak dole. Jak navenek, tak uvnitř.“ Světlo není bez tmy. Spolu utvářejí jednotu. Každá máme v sobě svou esenci Bohyně. Záleží na tom, jak moc jsme s ní v kontaktu a jak ji projevujeme.

To nejdůležitější je však to, že Bohyně nám připomíná, že jsme především lidské bytosti, které se učí. Učí se užívat si dobrodružnou cestu jménem Život. NAPLNO.

Již jsem popsala fyzické a emoční benefity masáže prsou. Třetím benefitem je energetický aspekt.

– rovnováha přijímání a dávání

– harmonizace čakrového systému

– otevírání svého srdce a naslouchání sama sobě

– péče o aurické pole

– zvýšení svého vyzařování

Jak jsem zmiňovala v emočním vlivu, masáží dovyživujeme samy sebe a otevíráme se přijímání. Ženy jsou od malička více učené k tomu, aby hlavně dávaly, pečovaly o druhé více než o sebe. Když žena jen dává, za chvíli se vyčerpá, začne být rozladěná a dává jen z povinnosti a ne z lásky. A přitom by hlavní ingrediencí k tomu, co děláme, měla být vždy láska.

Může se to zdát jako klišé, ale dávat skutečně dokážeme jen tolik, kolik dokážeme přijímat. Masáží prsou harmonizujeme přijímání a dávání. Doplňujeme se, a proto je tato masáž skvělým pomocníkem v těžších obdobích nebo pro lidi v dávajících profesích jako jsou služby, zdravotnictví, sociální oblast nebo mateřství.   

Oblast hrudníku je místem, kde se nachází naše srdce. Dle kašmírské tantrické tradice, pokud chce člověk nastoupit spirituální cestu a osobní rozvoj, je potřeba nejprve ze všeho se zaměřit na oblast srdeční čakry. Srdeční čakra je důležitým místem, kde se potkává energie země a energie vesmíru, a také mužské a ženské energie. Znakem 4. čakry jsou dva protínající se trojúhelníky – energie mužství Šivy a ženství Šakti. Uprostřed se nachází oblast, kde toto alchymistické spojení vytváří prostor pro duši. Srdce je tak chrámem naší duše a jejího hlasu. Když se dotýkáme oblasti prsou a srdce, navazujeme kontakt se svou duší, můžeme více naslouchat jejímu hlasu a své jedinečné cestě. Proto se říká „Jdi za hlasem svého srdce.“

Péčí o srdeční čakru se začne ladit a harmonizovat celý náš čakrový systém, což se odrazí i v našem aurickém poli. Do okolí pak vyzařujeme otevřenost, vyrovnanost, lásku a klid. Snadněji řešíme neshody. Lidé se cítí v naší přítomnosti dobře a instinktivně vědí, že s námi mohou otevřeně mluvit. Také si začneme do života magneticky přitahovat laskavost a jemné synchronicity, které v tu chvíli potřebujeme.

Rovněž se stáváme více atraktivní pro muže, neboť to co muže vizuálně upoutává je právě vyzařování ženy. Pokud je žena o svých prsou přesvědčená, že nejsou krásná a nestojí za to, je milovat, pak ani muži s nimi nejsou spokojení. Pokud je však žena zamilovaná sama do sebe, miluje své tělo a prsa, pak jsou muži magneticky přitahováni jejím vyzařováním sebelásky.

Nemohu ani slovy vypovědět, jak bych doporučila všem ženám 21 denní léčivou kúru masáže prsou. Věřím, že po této době by každá žena objevila hlubokou vděčnost za svá prsa a své ženství a pochopila by, jak její otevřené srdce a vyzařování lásky může měnit svět kolem.

S láskou, Tereza

P.S.: Moc vám doporučuji dělat si masáž prsou pravidelně sama. Pomůže vám to zkontaktovat se svými prsy, objevit je, získat k nim lepší vztah a procítit k nim vděčnost. Masáž prsou si můžete dopřát i od někoho jiného. Je velmi krásné tuto masáž přijímat i od svého partnera (psala jsem o tom zde) anebo také můžete přijít ke mě na ošetření Laškmí (odkaz zde). Je to skutečně nádherný, něžný a křehký prostor, který se otevírá, když si žena dovolí přijímat doteky od druhé ženy. Pomáhá to i budovat důvěru k ženám všeobecně.

V předchozím příspěvku jsem se věnovala fyzickým benefitům masáže prsou. Další vrstvou, kde masáž prsou působí je psychická a emoční rovnováha, neboť se dotýkáme oblasti svého srdce. Díky dotekům začne tělo produkovat endorfiny, hormony štěstí, což nás ovlivní i hluboce psychicky. Po těle se rozlévá pocit pohody, bezpečí a lásky.

Když půjdeme hlouběji, hrudník je oblastí, kde nasazujeme pomyslné brnění, které nás má chránit před cítěním. V hrudníku zamykáme nejčastěji bolestné emoce, jako jsou hluboký zármutek, smutek, pláč, křivda a zrada. Velmi často jsou tyto emoce spojené se zraněními a strachem z opuštění, odmítnutí a pocitu nemilovanosti. S brněním nevědomě změlčíme své dýchání a mohou se až fyzicky projevit bolesti a tlaky na hrudníku, zrychlené bušení srdce, nemožnost popadnout dech. Také si nedovolujeme příliš projevovat city a emoce (např. se bráníme pláči), nebo naopak reagujeme extrémně emočně na určité situace a podněty. Uzavíráme se a nekomunikujeme ohledně svých pocitů a potřeb. Odpojujeme se od svého srdce a pošramocujeme vztah k sobě i k druhým. Mizí nám radost ze života. Nelze být uzavřený vůči „negativním“ pocitům a otevřený vůči „pozitivním“. Buď přijímáme vše, nebo nic.

Masáží prsou může jemně, ve svém vlastním tempu a velmi účinně pomoci uvolnit tyto bolestné emoce a otevřít se pocitům bezpečí, lásky a výživy. Tím, získáme větší emoční stabilitu. Doteky na hrudníku jsou skvělým podpůrným nástrojem, pokud procházíte těžším obdobím (někdy postačí si i jen položit ruku na srdce), ale i v pohodovém období dokážou udělat mnoho. Masáží rozvíjíme soucit, zjemnění a přijetí, otevíráme dveře lásky směrem k sobě, své zranitelnosti a pod ní nalézáme svou sílu. Objevujeme nový rozměr slova „milovat a milovat se“.

Masáž prsou dělá také velmi dobře té části uvnitř nás, které říkáme Vnitřní dítě, neboť mnoho pocitů nelásky, souzení, odmítnutí, opuštění si neseme právě z dětství. Péčí o sebe se stavíme do role tvůrce, který je nyní schopný poskytnout svému dětskému já lásku a něhu, kterou předtím z rodiny a okolí nemělo nebo potřebovalo cítit jiným způsobem. A tak prostým dotekem sebe sama hojíme šrámy, které nás odřízly od pocitu radosti, otevřenosti a propojení. Znovu se otevíráme do důvěry v život, hmatatelně cítíme oporu v lásce a učíme si jí dát bez podmínek.

S láskou, Tereza

P.S.: Moc vám doporučuji dělat si masáž prsou pravidelně sama. Pomůže vám to zkontaktovat se svými prsy, objevit je, získat k nim lepší vztah a procítit k nim vděčnost. Masáž prsou si můžete dopřát i od někoho jiného. Je velmi krásné tuto masáž přijímat i od svého partnera (psala jsem o tom zde) anebo také můžete přijít ke mě na ošetření Laškmí (odkaz zde). Je to skutečně nádherný, něžný a křehký prostor, který se otevírá, když si žena dovolí přijímat doteky od druhé ženy. Pomáhá to i budovat důvěru k ženám všeobecně.

– podporuje lymfu

– hormonální rovnováha

– posilování nervového systému k vnímání potěšení

– harmonizace těla skrze akupresurní body

– zpevňuje pokožku

A teď trochu podrobněji:

Masáží podporujeme lymfu, která je takovým naším vnitřním oceánem. Odnáší toxiny, rozvádí imunitní buňky, živiny, vitamíny rozpustné ve vodě a také hormony. Masáží hrudníku podpoříme proudění lymfy a tedy odnos škodlivin a přínos živin. Je to skvělá prevence proti bulkám, zánětům a nádorům. Zároveň dříve objevíte, pokud se v prsou nějaké změny dějí. Také doporučuji chodit častěji bez podprsenky, která lymfu utlačuje. Přirozené houpání prsou samovolně podporuje tok lymfy.

Masáž prokrvuje pokožku, vyživuje a zpevňuje. Zároveň působí na důležité akupresurní body – od trávicího systému, přes močové cesty a ledviny až po rozmnožovací systém, srdce a plíce. Dotekem na hrudníku vlastně harmonizujete celé své tělo.

Anatomicky a neurobiologicky jsou prsa a bradavky nervovým systémem přímo napojené na stejné oblasti mozku, které se aktivují při pociťování rozkoše a potěšení. Souvisí to i s produkcí hormonů oxytocinu a dopaminu. Oxytocin probouzí děložní svaly, a tak vitalizuje dělohu, rozvíjí v nás pečovatelské a ochranitelské chování, a nejvíce se vyplavuje při orgasmu a porodu. Dopamin, hormon štěstí, ovlivňuje celkový pocit pohody a motivace. Masáží prsou tak posilujeme nervové dráhy, které nám umožňují vnímat potěšení, cítit pohodu, bezpečí a lásku.

Ještě bych ráda zmínila, že i při kojení může žena cítit sexuální vzrušení. Je to přirozené, neboť příroda chtěla, aby si ženy vytvořily velmi kladný vztah ke kojení a výživě svého děťátka. Již jsem se setkala s tím, že ženy v sobě toto potlačují, neboť mají pocit, že není na místě, aby se při kojení cítily vzrušené. Bradavky jsou však pro ženy silnou erotogenní zónou, jsou součástí našeho vnímání potěšení a extáze. Stejně jako je možný extatický porod, je možné zažívat i extatické kojení.

Toliko k fyzickým benefitům pravidelné masáže prsou. V následujícím příspěvku si můžete přečíst o Psychických a emočních benefitech masáže prsou.

S láskou, Tereza

P.S.: Moc vám doporučuji dělat si masáž prsou pravidelně sama. Pomůže vám to zkontaktovat se svými prsy, objevit je, získat k nim lepší vztah a procítit k nim vděčnost. Masáž prsou si můžete dopřát i od někoho jiného. Je velmi krásné tuto masáž přijímat i od svého partnera (psala jsem o tom zde) anebo také můžete přijít ke mě na ošetření Laškmí (odkaz zde). Je to skutečně nádherný, něžný a křehký prostor, který se otevírá, když si žena dovolí přijímat doteky od druhé ženy. Pomáhá to i budovat důvěru k ženám všeobecně.

Dnes si přečtete něco pro mě velmi intimního. Chci se s vámi podělit o to, jakým způsobem může naše minulost a neuzavřený životní příběh ovlivňovat nejen naši psychiku, a to jak jednáme, ale i fyzický stav těla. Nebudu sdílet něco všeobecného, ale pěkně osobní zkušenost.

Tak tedy…

Roky jsem řešila stupňující se bolesti pravého vaječníku. Když už se bolest objevovala i při kašlání či kýchání, nešlo už volání přeslechnout. Doktor mi sdělil, že mám myom a je potřeba ho odstranit. Napsal mi žádanku do nemocnice, kam jsem hned od něj s žádankou jela. Zhruba dvě hodiny po prvním vyšetření mě v nemocnici znovu vyšetřili a jejich diagnóza? Žádný myom tam není. Vůbec nechápali, co tam můj doktor předtím viděl. Dle jejich závěru jsem naprosto zdravá.

Pro mě to byla zpráva. Bylo to potvrzení, že své tělo vnímám dobře. Bolest vaječníku skutečně nebyla fyzického původu, ale tělo hlásilo nějaký psychosomatický problém.

V průběhu těchto lapálií jsem postupně objevila tantra jógu pro ženy Mohendžodáro, začala s aktivními meditacemi a s postupným uvolňováním emocí z těla ven. Pila jsem bylinkové čaje, nejčastěji kontryhel a heřmánek, u kterého jsem vnímala, že mi dělá moc dobře. Vaječník se postupně uklidňoval, ale každý měsíc jsem o něm stejně věděla, lehce pobolíval, občas se ozval víc a já věděla, že to, co mi bolestí chtěl sdělit, tam stále je. Stále jsem si neposlechla informaci, kterou pro mě měl.

Až před pár lety jsem se dostala ke konstelacím a byla to první konstelace, kterou jsem si postavila. Chtěla jsem vědět, proč mě můj vaječník bolí a co mi chce říct, co je v něm uloženo. Díky konstelaci jsem měla možnost do toho nahlédnout. Do toho, co jsem někde hluboko v sobě věděla, že tam je.

Bylo mi 11 let, když mi zemřel milovaný dědeček. Bohužel mi nebylo umožněno jít mu na pohřeb. Moje mamka mě tehdy chtěla uchránit před atmosférou krematoria a pohřbu. Chtěla, abych si pamatovala ohledně dědy to hezké. A to bylo ono, to, co si moje psychika (moje duše) uložila do vaječníku – bolest ze smrti dědy a smutek z toho, že jsem se s ním nerozloučila. Zasekla jsem se v době jeho smrti, roky jsem zůstávala v mrtvé energii. Během konstelace jsem dědu pohřbila a poprvé si dovolila pustit ven i ten smutek z toho. Poprvé po téměř 20 letech jsem dala prostor hlubokému smutku, který byl spojený s jeho ztrátou. Konstelace jako taková dosedala dlouho. Po pár měsících jsem si ještě sama pro sebe udělala „domácí“ propouštěcí rituál. Bylo pro mě ještě důležité nahlas říct do prostoru a tam nahoru dědovi to, co jsem mu nestihla říct během života a vyjádřit tak, co pro mě znamenal. Uložené emoce se mi pak ještě postupně uvolňovaly, ale ne v takové míře jako poprvé.

Pokaždé, když jsem si to dovolila a uvolnila víc a víc emocí spojených se ztrátou mě blízké osoby, jsem vnímala, jak se mi vaječník léčí. Postupně přestal bolet úplně. Teď se z něj pro mě stalo velmi citlivé a vnímavé místo na těle, které mi hlásí hned, že je něco v nepořádku a je potřeba podívat se do sebe, dovnitř, na to, co ve svém životě přehlížím a co v sobě potlačuji. Trvalo to, ale důvěřuji svému tělu, že má své vlastní správné tempo, že je vše správně načasováno (jak jsem i psala v předešlém článku zde).

Jsem velmi vděčná za tuto hlubokou zkušenost. Díky tomu vím, jak je důležité nelpět, nezůstávat emočně v minulosti, žít tady a teď a netahat batohy neuzavřených životních příběhů. Každý máme batoh s příběhy na zádech různě velký a myslím, že se nedá nikdy úplně vyprázdnit, minulost nezměníme, ale můžeme změnit to, jak se v myšlenkách ohledně ní cítíme. Můžeme uvolnit bloky emocí a zatuchlé, ztuhlé energie, která nás brzdí. Někdy to může sahat až hluboko do našeho zrození, do naší rodové linie nebo do úplně pra-základního archetypálního nastavení.

Můj příběh s dědou mě osobně například ovlivňoval i na jiných úrovních než jen fyzicky bolestivým vaječníkem. Ovlivňoval můj vztah k mužům jako takovým. Ovlivňoval mě na partnerské úrovni.

I když už jsem věděla, že se s tehdejším partnerem naše cesty rozcházejí, bála jsem se ztratit dalšího milovaného muže ze svého života. Bylo pro mě náročné pustit a ukončit jakýkoliv jiný vztah, i přátelský. Měla jsem vztek na život, nechápala jsem, jak si mám život užívat a radovat se z něj, když děda už tu není (ano, až tak moc mi byl blízký, že jsem nevěděla, jak bez něj mám dál v životě pokračovat). Měla jsem hluboký strach ze života. V 11 letech jsem samu sebe definovala podle svého okolí, a když mi jedna důležitá součást takto zmizela, byla jsem dost ztracená.

To jsou jen ty nejsilnější příklady, kde všude mě tato neuzavřená záležitost ovlivňovala. Díky za tuto zkušenost! O to víc vnímám, jak je důležité rozličné příběhy ze svého života integrovat. Integrovat je celé. Celý ten balíček – všechny emoce, nejen části, které se nám líbí, ale i ty, které bychom nejraději potlačili, protože je nechceme vidět, jsou moc bolavé, nebo máme pocit, že je nechce vidět okolí, že se to nehodí. V integraci a zpracovávání minulých příběhů mi velmi pomáhají aktivní meditace, uzavírací a odpouštěcí rituály. Pokud jsou to témata, kde cítím, že v nich potřebuji podporu někoho dalšího, ráda využívám i této možnosti. Někdy je příběh tak bolestný, nebo sahá tak hluboko, že nás tam naše mysl sama nechce pustit. Naše tělo je neskutečně moudré. Uvnitř nás všechno víme, jen občas neumíme naslouchat nebo si přeložit to, co nám tělo říká. I to, že se dostáváme do určitých situací, to, že se necítíme někde spokojení, to, že se s někým hádáme, vše je informace pro nás a o tom, jak to uvnitř sebe máme nastavené. Často, až když se nám podaří posunout, získáme nadhled a vyjedeme ze zajetých kolejí, si uvědomíme, že těch podobných lekcí během života bylo mnoho, a to tak, abychom je konečně ze svého fyzického, emočního a/nebo psychického systému propustili a dovolili si žít naplněnější a šťastnější život.

Je to cesta. A baví mě, čím dál víc. A co, že někdy danou lekci nepochopím. Tak přijde jinak, v jiné formě. Důležité je si uvědomit, že já jsem tvůrce, já si přitahuji. Ano, někdy jsem hodně dole, hodně bolavá, hodně uplakaná, ale vlastně šťastná, protože vím, že to vždy můžu změnit, stačí „jen“ pochopit, co se mi snaží říct.

S láskou,

Tereza

Měla jsem sen. Byla jsem těhotná, těsně před porodem. Začala jsem cítit jemné stahy. Už je to tady, pomyslela jsem si, já rodím. Stahy zesílily. Bolest zesílila. Cítila jsem silné pnutí v podbřišku a přitom jsem věděla, že ještě mám k samotnému zrození miminka daleko. Bude to ještě nějakou dobu trvat. Co s tím udělám? Do prčic, nemůžu to nijak urychlit! Zatnula jsem zuby. Jak dlouho bude bolest trvat? Jak dlouho než uvidím ten zázrak? Nemůžu to všechno přeskočit až k závěru?

Přesně v ten moment mi ve snu došlo, že porod má svůj čas. Vše má svůj čas. Je to proces, který má své vlastní načasování a řád, a který končí narozením nové bytosti. Darem, zázrakem, krásou, štěstím, radostí, euforií, extází. Nelze nic uspěchat. Nelze si vynutit, aby už to bylo.

Jediné, co mohu dělat, je v tom procesu se uvolnit a následovat ho. Pomyslně si dát nohy nahoru, protože vše přijde samo, aniž bych se horečně musela snažit dělat kotrmelce, skákat, vytřásat dítě ven. Prostě to přijde. Proces mě chytl za ruku a já chtě nechtě musela jít s ním. Odevzdala jsem se něčemu vyššímu. S tímto vědomím a dalším nádechem jsem zjistila, že stah je intenzivní, ale bolí méně. Totální a plné odevzdání se procesu s vědomím, že k cíli stejně dojdu, mě hodilo do plynutí s bolestí a tělem. Následovala jsem pohyby těla, přestala přemýšlet, co bude. Dojdu tam, ať už budu mít zaťaté zuby, nebo budu uvolněná.

Ze snu jsem se probudila. Nedošla jsem k narození dítěte, ale to není podstatné. Podstatná je ta zpráva, to uvědomění během snu. Nemá smysl horečně běžet za něčím, na co prostě ještě nenazrál čas. Ve chvíli, kdy budu uvolněná v tomto vyšším řádu, uvolněná v procesu jménem Život, vše přijde jakoby samo a ve správnou chvíli. Nestane se, abych minula čas sklizně. Neznamená to, že nevynakládám úsilí, že nedělám vůbec nic, ale následuji vlny dělání a vlny nic nedělání. Zůstávám bdělá. Následuji a důvěřuji instinktu těla, jeho pohybům. Důvěřuji sobě. Mám víru v sebe, že to zvládnu. A neznamená to, že nemám strach.

Pro mě je to hluboké uvědomění. Je to umění umět počkat na správný okamžik. A když to dovolíme, vše se spojí a stane se zázrak. Jsem člověk, který by chtěl mít všechno hned. Co se týče, ostatních jsem trpělivá, co se týče mě samotné, jsem netrpělivá. Jsou situace, kdy tlačím na pilu, kdy nečekám na vlnu Života, kdy se snažím křečovitě vydupat si, aby už to bylo. Nikdy se mi to nepovedlo. A když už, nebylo to ono. Doufám, že příště budu více bdělá, a vzpomenu si na sen o porodu, který mi ukázal umění počkat si na správný okamžik. Každý život je jedinečný a život každého jedince má svůj vlastní čas, jak se chce odehrát.

Shrnuto, podtrženo…

Netlač řeku, která teče sama.

S láskou,

Zavinování bříška je vlastně zjednodušeně řečeno obalení si pánve a bříška šátkem 🙂 Vřele to doporučuji každé ženě.

Proč se můžete dočíst níže. Dokonce naše babičky, prababičky, praprababičky, a tak dále, zavinování používaly. Zavinování má mnoho výhod, ale není nad osobní zkušenost…

VÝHODY:

• udržuje teplo v pánvi (skvělé při menstruaci)
• zahřívá ledviny (nepostradatelná podpora na podzim a v zimě)
• poskytuje pocit bezpečí a ochrany
• ulevuje po celém dni pánevním svalům
• pomáhá zaměřit pozornost směrem k sobě
• zklidňuje
• udržuje energii v pánvi

Zavinout bříško si můžeme kdykoliv během dne, kdykoliv potřebujeme. Sama za sebe doporučuji vytvořit si ze zavinutí bříška takový malý večerní rituál.

My ženy trávíme celý den tím, že pečujeme o ostatní. Zavinování bříška večer je skvělou variantou usebrání se, zkoncentrování pozornosti a energie do sebe a pohýčkání sama sebe po celém dni. Zavinutí tě zklidní a připomene ti, že už je večer, blíží se doba spánku, je čas zvolnit, je čas se uvolnit, je čas myslet na sebe.

Generace žen před námi využívaly zavinování i jako skvělý způsob, jak udržet teplo ve svém středu a ochránit ledviny během období podzimu a zimy, kdy se z těla ztrácí nejvíce tepla a celkově prochládáme. Ledviny jsou orgán naší životní síly, ze kterého čerpáme nadšení a zápal do života. Pokud máme sílu v ledvinách, dost často se vyhneme i jiným vážnějším nemocem. Ledviny také úzce souvisí s libidem a sexualitou. Vyčerpané ledviny se například projeví právě ztrátou chuti na sex, s vyčerpaností a komplexní únavou celého organismu.  

Zavinutí ženám také výborně pomáhá v období důležitých změn v oblasti pánve – během menstruace a během těhotenství. Opět udržuje teplo a ulevuje od bolesti, neboť se napnutým svalů pánevního dna vytvoří účinná podpora. Ulevuje při bolestech beder a křížové kosti. V obou těchto období zavinutí působí i jako psychická a fyzická ochrana citlivé oblasti pánve. V těhotenství úvaz šátku, kromě výše zmíněných věcí, podporuje i správnou polohu miminka.

Co je k zavinutí bříška potřeba?

Rebozo šátek, nebo jiný obyčejný šátek či pruh látky z bavlny, lnu, konopí a/nebo vlny. Mohou to být i různé kombinace těchto materiálů, ale za mě osobně je nejlepší bavlna. Šířka je zhruba 50-75 cm a minimální délka 3 metry. Mimo těhotenství skvělou službu udělá i bederní pás.

A jak na to?

Na přiložených fotkách můžeš vidět základní úvaz. Vždy si všímej, jak se cítíš. Já někdy v šátku vydržím celý večer a někdy mi stačí třeba 30 minut. A jsou večery, kdy ho nepoužívám vůbec. Záleží na pocitu.

Milá ženo, určitě si zavinutí do šátku vyzkoušej, a to i mimo období menstruace a těhotenství. Po náročném dni je to prostě balzám pro tělo i pro duši. Je to, jak spočinout v teplé, laskavé náruči.

S láskou,

Tereza

Za fotografie děkuji Petru Jirasovi (http://studiojiras.com/)

Nechat se zaplavit pocitem, že jsem nahraditelná, mi dal paradoxně největší pocit úlevy, jaký jsem kdy zažila. Zmizel tlak okolí. Zmizel tlak, že musím být taková, jakou si mě okolí přeje. Zmizel pocit, že když nebudu taková, jakou si mě okolí přeje, tak mě nahradí. Ve chvíli, kdy jsem si přiznala vlastní strach z nahraditelnosti, jsem se STALA nahraditelnou, a to mě osvobodilo…

Proč osvobodilo?

Když máš strach, že tě třeba partner nahradí za jinou, budeš neustále nasazovat masky a snažit se přizpůsobit. Být taková, jakou chce on. Budeš se topit v tom, že ať děláš, co děláš, stejně taková nebudeš. A utvrzuješ se v tom, tím, že se tvůj partner třeba usměje na nějakou jinou ženu, a ty hned začneš hledat, co má ona a ty ne. Budeš se chtít přizpůsobit tomu, co začneš předpokládat, že jemu se líbí. Tak postupně začneš ztrácet samu sebe. A teď si jen spočítej, u kolika lidí si to ve svém životě už udělala. Snažila si se přizpůsobit. Být taková jakou chtěli. Kolik masek už na sobě máš? Kdo jsi?

Když jsem prožila pocit JSEM NAHRADITELNÁ, tak jsem vlastně došla k tomu, že se můžu snažit, jak chci, abych vyhověla okolí, ale okolí mě stejně může kdykoliv nahradit. Tak proč se snažit? Proč na sebe tlačit, abych byla taková, jaká ve skutečnosti nejsem? Proč vynakládat tuto energii? Proč se přetvařovat, když mě stejně můžou nahradit?

Aaaach, ta úleva! Můžu být sama sebou, protože mě můžou tak jako tak nahradit 😀 .

A za tímto prozřením, sundáním si masek, jsem objevila poprvé niterně ve svém životě pocit JSEM JEDINEČNÁ…

Je to až úsměvné…Když se ponořím do strachu z nahraditelnosti, objevím svou vlastní jedinečnost...

Těžko se ten pocit jedinečnosti dává do slov. Je hodně vnitřní, stabilní. Je to něco, co dává pevnou půdu pod nohama, a určitou noblesu, ale bez egocentrického pocitu, že to musím dávat ven najevo. Je to gravitace. Je to jako magnet, ke kterému směřuje vnitřní kompas a který mi pomáhá přestat se přizpůsobovat ostatním ze strachu, že je ztratím, že nedostanu lásku, že mě odmítnou, že mě nahradí… Je v tom svoboda.

Jsem nahraditelná! Tak vo co go ?!  😀 

S láskou, Tereza