Kreativita aneb proč maluji…

Na konci minulého roku, když jsem měla jeden ze svých lítostivých dnů, jsem si se slzami v očích postěžovala svému muži, že jsem vždy celý život chtěla zkusit malovat olejovými barvami a nikdy si to nedovolila. Můj muž se mě zeptal: „Proč? Co ti brání?“

Odvětila jsem, že mám pocit, že olejové barvy jsou příliš drahé a když mi to nepůjde, tak přece nemá smysl si je za tak drahé peníze kupovat. A není to jen o barvách, ale i plátna, štětce, prostě kompletní vybavení. Muž mi na to řekl: „Aha, takže máš pocit, že žiješ v nedostatku.“

Do té doby jsem si ani neuvědomila, že takový pocit mám, ale měl pravdu. Proč bych měla žít v nedostatku? Vždyť přirozené je, chtít pro sebe dostatek, chtít pro sebe hojnost…A co se nestalo? Dostala jsem od něj k Vánocům celý set – štětce, plátna, soubor 16 malých olejových barev. Vyrazil mi dech 🙂

Teď už nešlo couvnout a dárek hodit do kouta. Musela jsem to zkusit! Jenže, co když se mi to nepovede? Co když to bude hrozné? Vzpomněla jsem si na svou návštěvu v Indii. Místní ženy tam každé ráno na zem před vstupní dveře malovaly respektive vysypávaly různobarevnými písky mandaly. Bylo jim jedno, jestli vydrží 5 minut nebo hodinu. Dělaly to jen pro vyjádření sebe a svého tvoření. A my ženy máme ke kreativitě velmi blízko i díky svému menstruačnímu cyklu.

Uvědomila jsem si, že jako žena vždy každý měsíc vytvářím krásný útulný prostor ve svém lůně pro budoucí život. A to bez ohledu na to, jestli výsledkem bude uhnízdění vajíčka a stvoření dítěte, nebo zánik a očištění dělohy menstruací…Jde o samotný proces tvoření a je jedno, jaký bude výsledek.

A tak jsem si to dovolila! V lednu jsem zkusila podle videa namalovat svůj první obraz…A víte co? Povedl se! 😀 Vždy mě fascinuje ten pocit, který mám druhý den po dokončení obrazu, kdy se na obraz dívám a nevěřím, že jsem to byla já, kdo ho namaloval.

Teď se snažím malovat vždy, když cítím, že mám potřebu tvořit. Někdy to jde, jindy ne. Někdy dodržuju nějakou formu, jindy to nechám proudit volně.

„Vy si jen užívejte a bavte se, nechte pracovat štětec.“ Bob Ross

Je fascinující kolik věcí, které bychom rádi zkusili, si zakazujeme kvůli strachu – že uděláme chybu, že jsme na to už moc staří, že je to drahé, že se nám to vlastně ani líbit nebude, že na to prostě nejsme dost dobří.

A kolik času promrháme tímto strachem? Místo toho, abychom se zvedli a prostě to zkusili. Tak se to nepovede, no a co!? Tak se mi nebude líbit, ale už vím, že se mi to nebude líbit. A nebo se mi to povede! Co když zjistíte, že je to něco, co vás skutečně naplňuje, co vás oblažuje, co děláte jen tak a je vám vlastně úplně jedno, jak to dopadne. A jak říkají mé milované Osho Zen karty: „Nezáleží na tom, jakou podobu na sebe tvá tvořivost vezme – ať je to malování, zpívání, práce na zahradě nebo vaření. Důležité je být otevřený tomu, co se chce tvým prostřednictvím projevit…Cokoliv, co děláš s radostí a s láskou, je tvořivé.„

Děkuji svému muži, že mi dal impuls k tomu, dovolit si být tvořivá. ❤️ Cítím se o mnoho bohatší, uvolněnější a vnitřně roztančená.

Obrázek první je moje první malba olejem. Obrázek druhý je moje čtvrtá. Je to zvláštní je dávat to takto do éteru 😀