Změna

„Ty ses změnila!“ Dřív tato věta pro mě znamenala výčitku, něco negativního. Bylo to pro mě odsouzení. Cítila jsem se bezradně a zoufale a rychle odpovídala: „Ne, ne, nezměnila.“ s panikou v očích, že najednou to znamená, že je se mnou něco špatně a že už si nebudeme s tou osobou rozumět.

Dnes když mi někdo řekne, ty ses změnila, cítím hrdost. Nejen v sobě na sebe, ale i z osoby, která mi to říká. Princip zrcadlení působí i zde.

Co se změnilo? Změnil se můj samotný pohled na změnu jako takovou. Pochopila jsem, že kdybych se neměnila, stagnuji. Kdybych se neměnila, tak jsem třeba stále ještě mimino nebo ani to ne. Změna je život a je to přirozený vývoj. Beze změny by život ani nebyl. Je to krásná proudící živá energie. Díky změně rosteme a vyvíjíme se.

A proto, když mi dnes někdo řekne, ty ses změnila, znamená to pro mě, že jsem vyrostla, že jsem se posunula, že jsem vyvinula, že jsem víc živá ve svém vlastním autentickém božském já.

Jsem vděčná všem svým závojům a maskám svých neprojevených emocí, křivd, ublížení, starých programů, vět a přesvědčení, všem svým strachům ukázat se taková jaká jsem, vlastně veškerému tomu marastu, které jsem musela na své cestě poznat a odložit, protože díky nim, jsem vyrostla do ženy, kterou jsem dnes. Opravdu se cítím jako lotos – klíčím v zemi, skrz bahno se prodírám, nechávám opláchnout vodou svůj stonek, roztáhnu na světle své listy, zesílím na tolik až se objeví poupě, které časem rozkvete a zaplaví svou krásou a vůní celý svět a až přijde jeho čas, odkvete a zatáhne se zpět do země.

Nevím, v které fázi jsem, a je mi to jedno. Důležitá je pro mě cesta…